Souhrn -parametrické testy

t-testy lze použít pouze u spojitých náhodných veličin, a to takových, u nichž lze předpokládat normální (tj. Gaussovo) rozdělení. Proto je nutné před použitím libovolného t-testu normalitu ověřit. Mezi t-testy patří jednovýběrový t-test, párový test a nepárový t-test.

Jednovýběrový t-test umožňuje testovat hypotézu, že střední hodnota nějaké náhodné veličiny je rovna určité známé hodnotě.

Párový test slouží k testování nulovosti střední hodnoty rozdílů v takovém souboru dat, jehož prvky tvoří dvojice, které spolu souvisí. (Testujeme zde střední hodnotu rozdílů, tudíž Gaussovo rozdělení musí mít tyto rozdíly, nikoliv původní data, z nichž jsme příslušné rozdíly spočítali.) 

Nepárový t-test umožňuje testovat hypotézu o shodě populačních aritmetických průměrů u dvou nezávislých skupin. Nepárové t-testy jsou dva. Jeden předpokládá shodné a druhý rozdílné populační rozptyly. Shodu rozptylů musíme tedy nejdříve otestovat, a to tzv. F-testem.

K testování hypotézy o shodě populačních průměrů u více než dvou nezávislých skupin se používá analýza rozptylu (ANOVA).

Obecný postup při testování hypotéz:

1. Formulujeme nulovou hypotézu (H₀), alternativní hypotézu (H_a) a hladinu významnosti a.
2. Vybereme vhodný statistický test.
3. Určíme obor zamítnutí a vypočteme hodnotu testového kritéria nebo p-hodnotu.
4. Na základě porovnání hodnoty testového kritéria s oborem přijetí nebo p-hodnoty s hladinou významnosti rozhodneme o nulové hypotéze (na zvolené hladině významnosti).