Při získávání dat často provádíme klasifikaci, uspořádání a měření.
Klasifikace je rozřazení prvků do podskupin podle hodnoty zvoleného znaku. Skupiny nelze uspořádat podle velikosti hodnot příslušného znaku.
Uspořádání se od klasifikace liší tím, že skupiny lze uspořádat podle velikosti hodnot zkoumaného znaku.
Měření spočívá v tom, že se hodnotě znaku přiřadí odpovídající hodnota na číselné ose.
Znakem rozumíme vlastnost sledovaného děje nebo pozorovaných objektů.
Znaky můžeme dělit dle různých hledisek.
Např. rozlišujeme znaky určující a znaky zkoumané.
Určující znaky umožňují rozpoznat, zda prvek patří do zkoumané populace nebo ne.
Zkoumané znaky jsou ty znaky, které vyšetřujeme.
Pro vybrání správné metody pro zpracování výsledků měření je důležité následující členění:
1. znaky nominální - mohou nabývat dvou (binární znaky) nebo více (množné znaky) hodnot, ale nemá smysl velikosti těchto hodnot mezi sebou porovnávat;
2. znaky ordinální - kategorie znaku lze mezi sebou smysluplně porovnávat a určit jejich pořadí, ale nemá smysl provádět s nimi aritmetické operace;
3. znaky intervalové - lze určit velikost rozdílu mezi libovolnými dvěma hodnotami znaku, ale nemá smysl určovat jejich podíl, jsou to znaky, jejichž nulová hodnota byla stanovena dohodou a nemá tudíž význam nuly v reálných číslech;
4. znaky poměrové - nejen rozdíl, ale i podíl dvou různých hodnot znaku má reálný význam.
Uvedené čtyři skupiny znaků se zobrazují na odpovídajících stupnicích (nominální, ordinální, intervalové a poměrové).
Naposledy změněno: pátek, 23. října 2009, 12.12