1. Stavba dělohy

Děloha je dutý hruškovitý orgán, který je rozdělen ve tři části: fundus, corpus a isthmus, který spojuje fundus s cervix uteri (jeho koncová část se vyklenuje do pochvy). Děloha slouží především k zahnízdění blastocysty a jejímu následnému embryonálnímu vývoji, přičemž sama děloha prodělává strukturní a objemové změny. 

děloha

Obr. 1: Schematické znázornění dělohy s označením jednotlivých vrstev stěny dělohy

 

Stěna dělohy se skládá ze 3 vrstev; jsou to směrem od zevního povrchu: 

1. tunica serosa/tunica adventitia (perimetrium/parametrium) 

2. tunica muscularis externa (myometrium)

3. tunica mucosa (endometrium)

 

Perimetrium/parametrium je označení pro tenkou vrstvu řídkého kolagenního vaziva s cévním a nervovým zásobením. Perimetrium je ještě opatřeno jednou vrstvou plochých epitelových buněk, mezotelem. 

 

Myometrium je nejsilnější vrstvou dělohy a skládá se ze tří nezřetelných vrstev hladké svaloviny. Architektonika myometria je přizpůsobena zvětšování dělohy během těhotenství, a také je úzce spjata s porodem, kdy křížící se snopce hladké svaloviny mají spirálovitý i paralelní průběh, což usnadňuje vypuzení plodu. Myocyty myometria při těhotenství hypertrofují (prodlužují se a zvětšují) a částěčně dochází k jejich hyperplazii (zmnožení). Hladká svalovina je navíc obohacena množstvím kolagenních vláken, které napomáhají zpevnění myometria v průběhu těhotenství.