Buněčná migrace

Eukaryontní buňky používají ke svému pohybu několik typů membránových výběžků, obsahujících více nebo méně dynamické uspořádání cytoskeletálních vláken. Mechanismus pohybu je založen na  třech klíčových schopnostech cytoskeletální soustavy: 1) koordinovaně polymerovat a depolymerovat vlákna, 2) regulovat architekturu vláken pomocí asociovaných proteinů a 3) interagovat s motorovými proteiny. Přestože jedna ze složek cytoskeletu může v určitém typu pohybu působit jako dominantní,  pohyb vyžaduje vždy koordinované působení všech tří typů cytoskeletálních vláken – mikrotubulů, mikrofilament i intermediárních filament. Významnou úlohu v pohybu má také plazmatická membrána a extracelulární matrix obklopující pohybující se buňky. Receptory v plazmatické membráně buňky zprostředkují informace o chemických a mechanických signálech, které vyplývají z povahy okolního prostředí. Mezibuněčné spoje mohou zajistit koordinovaný pohyb celých skupin buněk. Tak jako u běžícího člověka je do pohybu zapojeno celé tělo, tak se u buňky zapojují do pohybu nebo alespoň přizpůsobují pohybu všechny její kompartmenty.

Eukaryontní buňky se mohou pohybovat samostatně nebo ve skupinách. Pro pohyb z bodu A do bodu B mohou využít několik mechanismů, které by se daly zjednodušeně označit jako plavání, mezenchymální pohyb a améboidní pohyb. V následujících odstavcích popíšeme jednotlivé typy pohybu podrobněji.