Robotika v lékařství

    Využití robotů je možné ale nejen v laboratoři a chirurgii, ale také při rehabilitaci, polohování a dalších pomocných úkonech. 

    Ještě pokud se na skok vrátíme k robotické chirurgii byl vyvinut robot AEZOP 3000. Tento robot je složen z jednoho ramena s endoskopickou kamerou. Je schopný reagovat na anglické hlasové příkazy, které má od daného chirurga namluvené na kartě, pokud by nerozuměl danému slovu nic by nevykonal. 

Obr. 1: AESOP 3000 [13]

    Robotická zařízení je také možné využít na lůžkových odděleních hlavně u pacientů s omezenou pohyblivostí. Robot zde může zvedat či jinak přidržovat pacienta a pomáhat s jeho polohováním. 

Obr. 2: Model asistenčního robota při držení pacienta [14]

     Další možností asistenčního robota je robot rehabilitační, ten má velké uplatnění při stavech po mozkové příhodě či po jiných traumatech organismu. Při cévní mozkové příhodě je nutné, aby k rekonvalescenci došlo v co nejkratším časovém intervalu po dané atace, jelikož je nutné obnovit daná nervová spojení, aby mohlo dojít k co nejrychlejšímu návratu do běžného života. 

Obr. 2: Rehabilitace po cévní mozkové příhodě [15]

      Nejen po mozkové příhodě je nutné vytvářet mozkové spoje a obnovovat je, ale také při onemocněních nervového systému, jako je například dětská mozková obrna. Pacienti s touto diagnozou je možné postupem času plnohodnotně ovládat své tělo, ale je nutné s rehabilitací začít již od dětství, kdy dochází k tělesnému rozvoji. Bohužel ale není možné touto cestou postupovat vždy, je nutný určitý mentální vývoj a vhodné fyzické vlastnosti ( omezená výška a váha ).  Podpůrné systémy mohou mít různý vzhled a funkční vlastnosti. Jedna z možností je i tzv. exoskelet. Ten zajišťuje oporu tělu a může pomoci invalidnímu chodit, ale stejně tak může být využit pro posílení organismu například při tahání těžkých břemen.

Obr. 4: Rehabilitační robot LOKOMAT [16]

     Nespornou výhodou rehabilitačních nástrojů spojených s počítačem je skutečnost, že veškeré aktivity mohou být prováděny hrou. A tedy pacienta více baví a povzbuzují ve zlepšování.

     V neposlední řadě je možné, aby robot zastupoval v čekárnách a na chodbách jistou část lékařského personálu, který by kontroloval dění, zjišťoval od pacientů s jakým problémem přicházejí do nemocnice a popřípadě nahrazoval jistou sociální interakci. 

    Asi nejnáročnější a nejvíce zkoumané jsou v dnešní době asistenční roboti řízené za pomoci EEG. Pacientovi je kontinuálně monitorováno EEG, za pomoci kterého robot vyhodnocuje co má vykonat. V praxi dochází k tomu, že již v dřívějších dobách bylo zkoumáno jak se na záznamu projevují jednotlivé úkony a na jejich základu byl navržen program, který udává robotovi co má vykonat. V praxi si snadno můžeme představit, že by se jednalo o určité rameno, prakticky inteligentní protézu, která by se pohybovala dle naší vůle. Postupem času by mělo být možné navrhnout konstrukci a rozšířit program natolik, aby zvládal veškeré úkony.