Vedení elektrického proudu v elektrolytech

Úvod

Na počátku 19. století byly zkoumány jevy související s vedením elektrického proudu v kapalinách. Významné objevy v této oblasti učinil zejména britský fyzik a chemik Michael Farady.

Kapalina, která má schopnost vést elektrický proud se nazývá elektrolyt. Obecněji je možné elektrolyty definovat jako roztoky, nebo taveniny, které vedou elektrický proud. V elektrolytech nejsou nosiči elektrického proudu elektrony, jako u kovů (vodičů I. řádu), ale ionty. Elektrolyt tak obsahuje směs kationtů a aniontů (silná disociace), nebo obsahuje směs kationtů, aniontů a molekul (slabá disociace). Proces, při kterém v důsledku průchodu stacionárního elektrického proudu elektrolytem dochází k fyzikálně-chemickým změnám na elektrodách, se nazývá elektrolýza.

Příklady elektrolýzy: elektrolýza roztoku NaCl (elektrolyt je vodný roztok NaCl), elektrolýza H₂O (elektrolyt je vodný roztok H₂SO₄), galvanické poměďování (elektrolyt je vodný roztok CuSO₄).