1. Úvod

Molekulami, které jsou zodpovědné za uchování a přenášení genetické informace, jsou nukleové kyseliny (NA – nucleic acid). Jak sám název napovídá, nalezneme NA převážně v jádře (nucleus) buňky. Jde o makromolekuly složené z vysokého počtu spojených nukleotidů. Nukleotid se skládá ze tří základních komponent: heterocyklické báze (purinové - adenin, guanin, či pyrimidinové - thymin, cytosin, uracil), pentosy (ribóza nebo 2-deoxyribóza) a kyseliny trihydrogenfosforečné. Kromě struktury NA se nukleotidy podílí i na dalších funkcích buněk, působí jako makroergní sloučeniny, jejichž štěpení umožňuje průběh spřažených endergonních reakcí, jsou součástí enzymových kofaktorů či působí jako signální molekuly. Resorpce nukleotidů a zejména purinových a pyrimidinových bází z GIT je velmi malá, proto je nutné je v buňkách syntetizovat z jednodušších intermediátů. K tvorbě nukleotidů vedou dva typy drah: de novo syntéza či cesty záchrany (salvage pathway). De novo syntéza nukleotidů začíná jejich jednoduchými metabolickými prekurzory: aminokyselinami, ribóza-5-fosfátem, CO2 a NH3. Záchranné cesty recyklují volné báze a nukleosidy uvolněné při rozpadu nukleových kyselin zpět na nukleotidy.