3. Principy snímání EKG signálu

3.2. Standardní svody

V rutinní praxi dnes nejčastěji využíváme 12-svodové EKG, ve kterém najdeme:

  • 3 bipolární končetinové svody (I, II, III)
  • 3 pseudounipolární (augmentované) končetinové svody (aVR, aVL, aVF)
  • 6 unipolárních hrudních svodů (V1 - V6)

Končetinové svody zachycují rozvoj elektrické aktivity srdce v koronální (též frontální) rovině; hrudní svody doplňují pohled v rovině transverzální (horizontální).

Bipolární končetinové svody

Bipolární končetinové (podle autora též Einthovenovy) svody vznikají vždy mezi dvěma končetinovými elektrodami. Jelikož měříme rozdíl potenciálů diferentních (aktivních) elektrod, musíme polaritu svodu (polohu + a -) určit dohodou.

  • I. Einthovenův svod je měřen mezi elektrodou R (na pravém zápěstí), tvořící záporný pól a L (na levém zápěstí) - kladný pól.
  • II. Einthovenův svod má záporný pól také na R elektrodě, jeho kladný pól pak najdeme na elektrodě F (nad levým kotníkem).
  • Konečně III. Einthovenův svod vychází z elektrody L (záporný pól) a směřuje k F (kladný pól).

Všechny tři bipolární končetinové svody si můžeme představit jako jednotlivé strany rovnostranného Einthovenova trojúhelníka.

Einthovenův trojúhelník

Obr. 5: Einthovenův trojúhelník
Vlastní dílo
Pseudounipolární končetinové svody

Tyto svody nahradily původně navržené unipolární končetinové svody, protože poskytují větší hodnoty napětí a jsou proto více odolné proti rušivým vnějším vlivům. Jejich záporný pól je vždy na příslušné Goldbergerově svorce, kladným pólem je diferentní končetinová elektroda. Patří mezi ně:

  • aVR, u kterého je diferentní elektrodou je R, jejíž potenciál měříme proti Goldbergerově svorce tvořené propojením elektrod L a F přes 5kΩ rezistory
  • aVL - L proti propojení R a F
  • aVF - F proti propojení R a L.

V Einthovenově trojúhelníku představují pseudounipolární svody výšky trojúhelníka (spojnice vrcholu se středem protilehlé strany); jejich maximální teoretické napětí tedy představuje \frac{\sqrt{3}}{2} = cca 86,6 % napětí v bipolárních svodech. Odpovídající unipolární končetinové svody (měřené proti Wilsonově svorce) by byly představovány vzdálenostmi mezi vrcholem trojúhelníka a jeho těžištěm; jejich maximální teoretické napětí by tedy bylo pouze \frac{1}{\sqrt{3}} = cca 57,7 % napětí v bipolárních svodech.

Zapojení svodu aVR

Obr. 6: Zapojení svodu aVR
Vlastní dílo
Unipolární hrudní svody

Unipolární hrudní svody označujeme stejně jako hrudní elektrody V1 - V6. U všech těchto svodů je záporným pólem vždy Wilsonova svorka (v obrázku označena "W"), kladným pólem pak příslušná hrudní elektroda.

Jelikož hrudní elektrody jsou blíže srdci, než je tomu u končetinových elektrod, není v tomto případě potřebné zesilovat jejich amplitudu zapojením podle Goldbergera.

Hrudní svody nezakreslujeme do Einthovenova trojúhelníku, neboť zachycují srdeční elektrickou aktivitu v transverzální (horizontální) rovině, zatímco Einthovenův trojúhelník leží v koronální (frontální) rovině.

Zapojení Wilsonovy svorky

Obr. 7: Zapojení Wilsonovy svorky
Vlastní dílo