2. Vznik EKG signálu

Změny elektrického potenciálu na povrchu těla, která snímáme jako EKG signál, jsou následkem šíření depolarizačních a repolarizačních změn myokardem. Vzhledem k anatomické struktuře myokardu a funkci jeho převodního systému je způsob šíření těchto změn poměrně komplikovaný, nicméně pro samotný vznik EKG signálu můžeme odvodit několik jednoduchých základních pravidel:

  1. šíří-li se depolarizace směrem k elektrodě, naměříme na této elektrodě kladnou změnu (výchylku)
  2. šíří-li se depolarizace směrem od elektrody, naměříme na ní zápornou výchylku
  3. šíří-li se repolarizace směrem k elektrodě, naměříme na ní zápornou výchylku
  4. šíří-li se repolarizace směrem k elektrodě, naměříme na ní kladnou výchylku

Vznik EKG signálu

Obr. 1: Princip vzniku signálu v končetinových svodech EKG
Zdroj: 10ebyu10e, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Za normálních okolností vzniká depolarizace v sinoatriálním (SA) uzlu a šíří se nejprve myokardem síní, až dospěje k AV uzlu. Zde se její šíření poněkud pozdrží, neboť její postup AV uzlem je relativně pomalý; následně pak přejde do jediného vodivého spojení mezi síněmi a komorami - Hissova svazku. Jím se dostává do Tawarových ramének a následně do Purkyňových vláken, ze kterých již přechází na pracovní myokard komor. Purkyňova vlákna jsou uložena bezprostředně pod endokardem komor; proto se depolarizační vlna šíří nejenom z jedné části komory na další, ale také zevnitř směrem k vnějšímu povrchu myokardu komor.

Objem pracovního myokardu mnohonásobně převyšuje objem tkání převodního systému, proto běžně zaznamenávaný EKG signál pochází prakticky výhradně z činnosti pracovního myokardu. Poruchy funkce převodního systému srdce však způsobují změny v postupu aktivace pracovního myokardu, díky čemuž je můžeme diagnostikovat i ze standardních záznamů EKG.