Citlivost snímačů (ISO)
Jmenovitá citlivost většiny snímačů se pohybuje okolo 100 ISO (ASA). Při této citlivosti světlocitlivé buňky snímače dokáží vygenerovat nejsilnější signál. Bohužel kromě vlastního signálu generuje snímač navíc digitální šum. Zjednodušeně platí:
čím vyšší signál a menší šum --> tím kvalitnější obrazová informace
Naopak při nízkém signálu/slabém světle vzniká více šumu a způsobuje jev nazývaný černé díry. Způsobují ztrátu obrazové informace a jako celek se nárůst šumu projevuje obdobně jako klasický film s vysokou citlivostí. Navíc klesá kontrast snímků a někdy se snižuje i hranové ostrost snímků.
U analogového přístroje na film se při nižší intenzitě světla jednoduše použije film s vyšší jmenovitou citlivostí např. ISO 800 - 3200. Toto samozřejmě u digitálního přístroje není možné, museli bychom vyměnit samotný snímací čip. Na řadu tak přichází elektronické navýšení citlivosti čipu. Bohužel umělé navýšení signálu vede k ještě většímu nárůstu digitálního šumu než při pouhém nedostatku světla. Některé moderní přístroje disponují funkcí redukce šumu, která při delších časech závěrky odstraňuje digitální šum. Nikdy jej však neodstraní úplně dokonale.
Ukázky šumu při různých citlivostech snímače:
| ISO 100 |
ISO 400 |
ISO 1600 |
 |
 |
 |
Doporučení:
Fotografujte pokud možno na jmenovitou citlivost snímače (zpravidla je to nejnižší možná citlivost, ve většině případů ISO 100). Při nedostatku světla použijte raději stativ a delší čas závěrky se zapnutou funkcí redukce šumu. Až jako poslední možnost vybírejte vyšší citlivost, dochází k výraznému nárůstu digitálního šumu.