Přednáška - RTG záření – od fyzikálního principu k diagnostice a terapii

Historie Rentgenova (RTG) záření je spojena zejména se jménem Wilhelma Conrada Röntgena. Objev RTG záření souvisí se studiem výbojů v plynech. Touto problematikou se zabývalo mnoho význačných vědců. Za zmínku stojí Johann Wilhelm Hittorf (1824–1914), který pozoroval ve dvouelektrodové vakuové trubici emisi záření na záporné elektrodě, záření pak způsobovalo při dopadu na stěnu trubice světélkování.

V roce 1876 je toto záření pojmenováno katodové záření (k emisi docházelo z katody). Záření pojmenoval německý fyzik Eugene Goldstein.

Anglický fyzik William Crookes studoval výboje ve skleněných trubicích, které byly naplněny zředěným plynem (později zkonstruoval tzv. Crookesovu trubici). Tato skleněná trubice ve tvaru baňky se dvěma elektrodami se po připojení vysokého napětí chová jako zdroj záření (dochází k výboji mezi oběma elektrodami). K emisi záření dochází přímo z katody trubice. Když pak umístil neexponované fotografické desky nedaleko od trubice, na desce se objevily šmouhy. Dále se tímto jevem nezabýval. Trubice posloužila W. C. Röntgenovi při objevu tzv. „Paprsků X“.

Obrázek 1: Nákres Crookesovy trubici (https://en.wikipedia.org/wiki/Crookes_tube)

V roce 1895 si povšiml (v podstatě náhodou) německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen při pokusech s Crookesovu trubici (katodová trubice obalená černým lepenkovým papírem, aby jej nerušilo světlo výboje), že při tomto uspořádání experimentu se rozzářily krystalky platnatokyanidu barnatého (náhodně umístěné na stole). Při opakování experimentu W. C. Röntgen nahradil krystalky světlotěsnou fotografickou deskou (po vyvolání zčernala) a tím si potvrdil, že toto světélkování muselo způsobit doposud neznámé záření, které vzniklo při experimentu. Toto záření pojmenoval jako „Paprsky X“. V roce 1986 bylo toto záření na sjezdu lékařů a přírodovědců pojmenováno Rentgenovo záření.

Obrázek 2: první snímek RTG, ruka paní Röntgenové (https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_R%C3%B6ntgen)

Za tento objev dostal v roce 1901 jako první na světě Nobelovu cenu za fyziku.