Před několika lety přestal stačit analogový záznam videa na kazetách ve formátu VHS a podobných. Přestože se objevily různé formáty umožňující ukládání videa na disky CD, kvůli omezené kapacitě disků CD nebyl takový záznam dostatečně kvalitní. Bylo zapotřebí vyvinout nové médium s vyšším objemem uložených dat, které by dokázalo pojmout celovečerní film v kvalitě vyhovující i velmi dobrým televizorům. Tak se zrodil formát DVD neboli Digital Video Disc. Podobně jako u CD se ukázalo, že tyto disky lze využívat také pro ukládání klasických počítačových dat, takže došlo k přejmenování na Digital Versatile Disc neboli víceúčelový digitální disk. To daleko lépe vystihuje všestranné a rozsáhlé možnosti DVD jako universálního media. Dá se totiž použít nejen k záznamu hlasu, obrazu a grafiky, ale také počítačových dat, a to ve špičkové digitální podobě. Přesto se však v současné době používá DVD především pro video.
DVD kvalitativně rozvíjí technologii CD. Disk DVD je na první pohled od CD nerozlišitelný. Má stejný průměr i tloušťku a užívá stejný bezkontaktní způsob čtení dat laserovým paprskem. Velikost záznamových prohlubní (pitů) je však mnohem menší, jejich vzdálenost kratší a záznamová kapacita tudíž mnohonásobně větší (až 18.8 GB oproti 0.65 GB na CD). V návaznosti na to byla zkrácena vlnová délka paprsků snímacího laseru. Stejně jako CD je i DVD odolné proti magnetickému poli, neničí se přehráváním a jednoduše se skladuje.
