MP3 je formát zápisu zvukového signálu. Soubory MP3 jsou řádově veliké několik megabytů (MB). Jejich velikost je závislá na délce záznamu a na šíři datového toku (bitrate). Bitrate udává počet bitů, pomocí kterých je zapsána jedna vteřina záznamu. čím větší bitrate, tím lepší kvalita, ale menší komprese a větší soubor. Dnes se nejvíce používá bitrate v rozmezí 128 až 192 kbps (kilo bit per second). Od 160 kbps je záznam téměř nerozeznatelný od originálu. Proč ale vlastně komprimovat?
Nekomprimované formáty (jako např. běžné zvukové CD) jsou pro zpracování počítačem nepraktické, neboť každá minuta záznamu v CD kvalitě zabírá přibližně 10 MB (megabytů). Převodem do formátu MP3 lze tuto velikost zmenšit (s minimálními ztrátami kvality) přibližně desetkrát. Jedna minuta signálu tak odpovídá zhruba 1 MB (při bitrate 128 kbps). čtyřminutovou píseň lze uložit do souboru o velikosti kolem 5 MB. čtyřicetiminutové album MP3 zabere asi 50 MB.
Algoritmus kódování MP3 je tak účinný díky několika základním postupům. Nejdůležitější stále zůstává úprava záznamu pomocí modelu vnímavosti lidského sluchu (Perceptual Model). Kodér odstraňuje z původního signálu frekvence, které jsou modelem vyhodnoceny jako nepotřebné - běžné ucho si nevšimne, že něco chybí. Matematický model simuluje vnímavost lidského sluchu, má definovány jeho slabiny a nedokonalosti, proto je schopen určit, co dát pryč. Dalším postupem je tzv. Joint Stereo. Na obou kanálech stereozáznamu je často stejný signál, Joint Stereo tuto přebytečnou informaci redukuje. Některé kodéry podporují tzv. variabilní bitrate - klidné pasáže skladby jsou zaznamenány nízkou bitrate a dynamické naopak vysokou bitrate. MP3 využívá ještě několik dalších postupů, ty však už nejsou tak důležité.
