5. Játra

Databáze mikroskopických fotografií: 8. Játra

Orgán plnící velmi široké spektrum funkcí (detoxikace, syntéza a sekrece žluči a mnoho dalších).

Stručný popis krevního oběhu:
Funkční – v. portae (přivádí krev bohatou na živiny vstřebané ve střevě)
-> vv. interlobulares -> další větvení (venuly, atd.) -> sinusoidy
Nutritivní – a. hepatica (z aorty vede krev bohatou na kyslík)
-> aa. interlobulares -> arterioly -> sinusoidy
Obě cévy se po vstupu do jater společně větví a nakonec společně vstupují do sinusoid
(krev v nich je smíšená, v endotelu sinusoid se nachází četné fenestrace, bazální membrána je nesouvislá – kvůli prostupu látek; v sinusoidách také nalezneme Kupfferovy buňky – specifický typ makrofágů).
Sinusoidy -> vv. centrales -> další veny (sublobulares) -> vv. hepaticae (venozní odtok z jater, játra opouštějí) -> v. cava inferior

Popis žlučových cest:
Intrahepatální:
žlučové kanálky (nemají vlastní výstelku, jsou vymezeny stěnami hepatocytů)
Herringovy kanálky (jednovrstevný kubický epitel, světlý vzhled)
Interlobulární žlučovody (jednovrstevný kubický nebo cylindrický epitel, probíhají v portálních triádách)
Další úrovně (interlobární)
Extrahepatální (viz anatomie):
Ductus hepaticus dexter, sinister -> ductus hepaticus communis -> ductus cysticus -> ductus choledochus

Základní členění jaterní tkáně:
1. Klasický jaterní lalůček (morfologická jednotka):
Přibližně tvar šestiúhelníku, ve středu v. centralis, v periferii portobiliární prostory obsahující portální trias:
v. interlobularis (tenká stěna, větší průměr lumen, endotel)
a. interlobularis (v poměru k lumen relativně silná stěna; endotel, výraznější vrstva svaloviny v tunica media)
interlobulární žlučovody (vystlané jednovrstevným kubickým až cylindrickým epitelem světlejšího vzhledu)
*arterií i žlučovodů může být v jednom portobiliárním prostoru i více.
2. Portální lalůček (funkční jednotka):
Ve středu portobiliární prostor s portální trias, jde o část parenchymu zásobovanou jednou interlobulární žílou a třemi z ní vycházejícími cirkumlobulárními žilami.
Důležitou jednotkou je primární jaterní acinus:
Část portálního lalůčku zásobená jednou cirkumlobulární venou. Má tvar dvou trojúhelníků, jejichž základny se dotýkají (zde probíhá cirkumlobulární vena), v protilehlých vrcholech těchto trojúhelníků se nachází centrální veny dvou sousedících klasických lalůčků.
Na základě tohoto členění lze rozlišit tři zóny (důležité pro odhad typu jaterního postižení):
I. Zóna (periportální):
Nachází se nejblíže cirkulobulární veně (a zároveň i interlobulární veně), jde tedy o oblast přednostně zásobenou kyslíkem (z a. hepatica) a živinami (z v. portae). Také je jako první ve styku s případnými toxiny, zde se tedy toxické poškození projeví nejdříve.
II. Zóna:
Mezi první a třetí zónou.
III. Zóna:
Nejblíže k v. centralis, zde se projeví jako první hypoxické poškození.

Hepatocyty vytvářejí trámce, mezi kterými se nacházejí sinusoidy s typickou stavbou stěny (viz výše), rovněž svou cytoplazmatickou membránou a vzájemnými spoji vymezují žlučové kanálky, které nemají vlastní stěnu.

Typický vzhled hepatocytu:
- relativně velké polygonální buňky
- jádra jsou velká a četné hepatocyty jsou dvoujaderné
- cytoplazma je převážně eozinofilní (velké množství mitochondrií, hladké endoplazmatické retikulum), může obsahovat lipofuscin

*Nepovinné - může obsahovat i bazofilnější úseky (drsné endoplazmatické retikulum a volné ribozomy), pěnitější vzhled cytoplazmy (glykogen)