Vyšetřování vlasů.

Důkaz, že jde o vlas lidský, spočívá obvykle na morfologických rozdílech vlasů růz­ných živočišných druhů. Vlas zkoumáme mikroskopicky na podložním sklíčku po jeho zalití. Vzhledem k stále častější nutnosti vlas dále vyšetřovat molekulámě-biologickými metodami jsou k zalití vlasu vhodné pouze látky toto vyšetření neznemožňující - především voda, glycerin a terpentýnový olej. Nativní preparát vlasu pozorujeme v procházejícím světle ještě před jeho očištěním, abychom tak zachytili případné pošpinění, potřísnění nebo přítomnost parazitů. Poté po umytí zjišťujeme tvar vlasu, jeho šířku, barvu a přítomnost či nepřítomnost dřeně.

Opticky můžeme dále pozorovat vlas ve fázovém kontrastu, který zvýrazňuje při větším zvětšení charakter okrajů šupin kutikuly, a v polarizačním mikroskopu, kde se zevní i vnitřní struktura projeví v interferenčních barvách. Šířku vlasu měříme lanametrem.

U člověka většinou převažují vlasy delší než 5 cm, šířka vlasu bývá v celé délce přibližně stejná a kolísá mezi 0,02 a 0,14 mm. Jinde než na hlavě může však dosáh­nout šíře až 0,6 mm. Zvířecí vlas ve svém průběhu nebývá stejně silný, často je silnější než 0,14 mm nebo užší než 0,02 mm.

Lidský vlas bývá rovný, někdy lehce prohnutý nebo zkroucený. Není nikdy jemně zvlněný jako zvířecí vlasy. Příčný průřez lidského vlasu bývá stejný, kulatý či oválný. U zvířecího vlasu může být příčný průřez různý a může se měnit i v prii běhu vlasu. Povrch vlasu je celkem hladký a jen při velkém zvětšení je zřejmé jemné vroubkování. Větší nerovnosti povrchu svědčí pro vlas jiného původu. Dřeň u zvířecích chlupů nikdy nechybí a je poměrně široká (pouze u vousů zvířat je tomu naopak).