Vyšetřování vlasů.
| Site: | Moodle Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové |
| Course: | Laboratorní metody v soudním lékařství |
| Book: | Vyšetřování vlasů. |
| Printed by: | Guest user |
| Date: | Thursday, 13 November 2025, 7:45 AM |
Description
Vyšetřování vlasů.
1. Trichologie
Forenzní trichologie (z řec. thrix - vlas, chlup) je zaměřena na zkoumání živočišného trichologického materiálu v kontextu policejního vyšetřování, např. při objasňování násilných a majetkových trestných činů, dopravních nehod, havárií, krádeží, nedovoleného exportu a importu zvěře, pytláctví apod.
Trichologický materiál představují lidské vlasy a chlupy a zvířecí chlupy. Jedná se o významné biologické stopy zanechané na místě činu, na pachateli či oběti nebo na předmětech souvisejících s trestnou činností. K transferu trichologického materiálu dochází vzájemným kontaktem dvou objektů (tzv. Locardův princip). Ve stopě se tak může objevit materiál, který bezprostředně souvisí s trestnou činností (vytržené vlasy, kontakt pachatele a oběti), ale i takový, který pochází z jedince, jenž nemá s trestní kauzou nic společného, tzv. sekundární transfer.
Vlasy a chlupy jsou stopy vysoce frekventované a vzhledem ke svému chemickému složení i relativně rezistentní vůči exogenním vlivům okolí.
Expertiza lidských vlasů a chlupů může jedince identifikovat nebo alespoň podat informace o původci stopy - naznačit etnickou příslušnost, poukázat na věkovou kategorii u dětí, upozornit na patologický stav, vypovědět leccos o kosmetických úpravách vlasů, stanovit, zda osoba užívala určité léky či drogy, apod.
Výpovědní, resp. identifikační hodnota lidského trichologického materiálu je dána zachovalostí stop a významností zastoupených znaků. Ve většině případů má komparace stopy versus srovnávací vzorek charakter skupinové shody nebo potvrzení rozdílného původu.
1.1. Anatomie a biologie růstu vlasů
Vlasy rozdělujeme na prenatální lanugo a postnatální vellus, intermediální a terminální vlas.
- Lanugo jsou vlasy první generace vzniklé intrauterinně, bez pigmentu, dřeně, jsou hebké, lesklé.
- Vellus jsou vlasy druhé generace nahrazující lanugo v posledních měsících těhotenství. Jsou sice jemné a tenké, ale často již pigmentované, avšak bez dřeně.
- Intermediální vlasy nahrazují vellus. Jsou silnější, sytěji pigmentované, bez dřeně.
- Terminální vlasy jsou dobře pigmentované, obsahují dřeň buď přerušovanou nebou celistvou podélně ve vlasovém stvolu. Liší se nejen délkou, strukturou a barvou, ale i průměrem a tvarem. Tvar příčného průměru vlasu odpovídá charakteru vlasového stvolu v tom smyslu, že zvlněný vlas má obvykle oválný průřez, rovný vlas okrouhlý průřez a oploštění nacházíme při prstencovém charakteru vlasů nebo u vlasů upravovaných.
Schéma tvarů vlasů: a) rovné; b) zvlněné; c) vlnité; d) kadeřavé; e, f, g) kudrnaté; h) spirálové.
Pilární systém se skládá z vlasového stvolu a folikulu opatřeného svalem a obklopeného mazovými žlázkami.
Stvol má na řezu tři vrstvy, a to dřeň, kůru a kutikulu.
- Medulla (dřeň vlasu) je vytvořena po celé délce pouze u silných vlasů, jinde je fragmentovaná, jen v určitých segmentech vlasového stvolu, a v řadě případů úplně chybí. Svým způsobem určuje barevný tón vlasů.
- Kortex (kůra vlasu) je nejširší vrstva tvořená zrohovatělými buňkami. Představuje skelet vlasu a je pigmentovaná.
- Kutikula je povrchní vrstva tvořená jednou řadou nepigmentovaných, keratinizovaných buněk, jejichž okraje jsou volné, různě tvarované, směřující nahoru ke špičce, respektive k volnému konci vlasu.
Stavba vlasu bez dřeně (ve stereomikroskopu).
V cyklu růstu vlasů střídá období aktivity folikulu (anagenní fázi) involuční fáze neboli katagen, který plynule přechází v klidové údobí, redukci folikulu až do vypadnutí vlasů (tzv. telogen).
Anagenní kořen násilím vytrženého vlasu. x Spontánně vypadlý vlas v telogenu.
1.2. Důkaz vlasu
Odlišení vlasu od jiných vláken, zejména rostlinných, můžeme provést na základě morfologických nebo i chemických vlastností.
Z hlediska morfologického je charakteristická stavba vlasu, zejména uspořádání vrstev kutikuly, kůry a dřeně, které lze při běžném mikroskopickém vyšetření rozeznat.
Chemické vyšetření umožňuje odlišit rostlinné vlákno od vlasu průkazem polysacharidů, kdy působením kyseliny sírové vznikají aldehydy (oxymetylfurfural, resp. furfural), které vytvářejí s fenoly barevné sloučeniny.
1.3. Určení druhové příslušnosti
Důkaz, že jde o vlas lidský, spočívá obvykle na morfologických rozdílech vlasů různých živočišných druhů. Vlas zkoumáme mikroskopicky na podložním sklíčku po jeho zalití. Vzhledem k stále častější nutnosti vlas dále vyšetřovat molekulámě-biologickými metodami jsou k zalití vlasu vhodné pouze látky toto vyšetření neznemožňující - především voda, glycerin a terpentýnový olej. Nativní preparát vlasu pozorujeme v procházejícím světle ještě před jeho očištěním, abychom tak zachytili případné pošpinění, potřísnění nebo přítomnost parazitů. Poté po umytí zjišťujeme tvar vlasu, jeho šířku, barvu a přítomnost či nepřítomnost dřeně.
Opticky můžeme dále pozorovat vlas ve fázovém kontrastu, který zvýrazňuje při větším zvětšení charakter okrajů šupin kutikuly, a v polarizačním mikroskopu, kde se zevní i vnitřní struktura projeví v interferenčních barvách. Šířku vlasu měříme lanametrem.
U člověka většinou převažují vlasy delší než 5 cm, šířka vlasu bývá v celé délce přibližně stejná a kolísá mezi 0,02 a 0,14 mm. Jinde než na hlavě může však dosáhnout šíře až 0,6 mm. Zvířecí vlas ve svém průběhu nebývá stejně silný, často je silnější než 0,14 mm nebo užší než 0,02 mm.
Lidský vlas bývá rovný, někdy lehce prohnutý nebo zkroucený. Není nikdy jemně zvlněný jako zvířecí vlasy. Příčný průřez lidského vlasu bývá stejný, kulatý či oválný. U zvířecího vlasu může být příčný průřez různý a může se měnit i v prii běhu vlasu. Povrch vlasu je celkem hladký a jen při velkém zvětšení je zřejmé jemné vroubkování. Větší nerovnosti povrchu svědčí pro vlas jiného původu. Dřeň u zvířecích chlupů nikdy nechybí a je poměrně široká (pouze u vousů zvířat je tomu naopak).
1.4. Určení skupinových vlastností
Skupinové substance systému ABO lze prokazovat nejen ve vlasových koříncích, ale i ve vlasovém kmeni. Vyšetření lze provádět klasickými sérologickými metodami. Nejčastěji bývá aplikována metoda absorpčně eluční, někdy smíšená aglutinace, méně často metoda vysycovací.
Imunohistochemické vyšetření umožňuje prokazovat skupinové substance přímo v místě jejich výskytu, tj. ve dřeni vlasového kmene.
1.5. Určení pohlaví z vlasu
Ve vytrženém vlasu můžeme určit pohlaví mikroskopicky vyšetřením jader buněk epitelové pochvy kořínku vytrženého vlasu, a to důkazem sex-chromatinu nebo Y chromozomu.
Sex-chromatin nacházíme u žen obvykle ve více než 25 %, u mužů se s obdobnými strukturami setkáváme většinou v méně než 5 %. Důležité je vyšetřen dostatečného počtu (asi 100) buněčných jader.
Y-chromozom se u mužů nalézá až v 70 % všech vyšetřovaných buněčných jader, obdobné struktury u žen lze zaznamenat vzácně (v méně než 3 %).
Mikrosnímky lidských buněk ve florescenčním mikroskopu: vlevo Y-chromozom, vpravo Barrovo tělísko.
1.6. Elektronmikroskopické vyšetření
Vyšetření vlasů rastrovacím elektronovým mikroskopem představuje získání dalších morfologických markant, které mohou napomoci při identifikaci vlasů. Jde o suverénní metodu pro zobrazení povrchu vlasu buď jako nativního preparátu, nebo po chemické úpravě. Elektronogram přináší při různém zvětšení (3000, 5000, 7000 x) detailní strukturu jednotlivých šupin kutikuly.
1.7. Toxikologické vyšetření vlasu
Toxikologické vyšetření vlasů je mnohdy nutným doplňujícím vyšetřením v rámci komplexního trichologického vyšetření. Výtěžnost pro stanovení identity jedince je minimální, jde spíše o vyjímečné případy, kdy jsou zachovány jen tvrdé části těla jako kostra a vlasy a z anamnézy je zřejmé, že osoba delší dobu před smrtí požívala z léčebných i jiných důvodů nějakou definovatelnou látku (lék, drogu apod.).
Toxikologické vyšetření vlasu je spíše přínosem pro detekci zneužívání návykových látek. Vycházíme-li ze zjištění, že vlas roste určitou rychlostí, tedy přibližně 1 cm za měsíc, pak segmentální analýza, tj. analýza vlasových stvolů rozdělených po 1 cm, nás může informovat o případném abúzu v časovém horizontu až několika měsíců. Z tohoto hlediska je výtěžnost toxikologického vyšetření nesrovnatelně vyšší v porovnání s močí, která nás informuje o situaci řádově několika hodin až dnů, a s krví, kde informace je o ještě kratším časovém úseku.
Segmentální analýza vlasů narkomana závislého na heroinu léčeného dihydrokodeinovou terapií.