Úvod.

1. Úvod

Laboratorní metody v soudním lékařství, respektive forezní biologie se zabývají laboratorními postupy, které se užívají především k identifikaci stop biologického původu. Může se jednat o skrvnu, část tkáně nebo například kožní adnexa, v nichž se snažíme prokázat lidský původ, pohlaví, povahu stopy, její krevní skupinové a další vlastnosti s cílem co nejpřesnější identifikace jedince, od kterého stopa pochází. V kriminalistickém kontextu je toto zkoumání znesnadněno tím, že se nejedná o "čistý" materiál, ale materiál určený ke zhodnocení bývá obvykle smíšený, poškozený a nezřídka v minimálním množství.

2. Biologické stopy

Biologické stopy jsou zajišťovány kriminalistickými techniky na místě činu, resp. na místě náIezu mrtvoly, na přístupových cestách, na pachateli a na oběti. Stopy jsou následně odeslány ke zkoumání do biologické laboratoře Kriminalistického ústavu Praha nebo místně (krajově) příslušného odboru kriminalisticko-technických expertíz. V ústavech soudního lékařství jsou zajištěny a případně zpracovávány stopy, které se nacházejí na mrtvém lidském těle, na oděvu a případně na osobních věcech mrtvého.

Stabilita stop závisí na jejich charakteru, stáří, podmínkách prostředí, kterým byly vystaveny, způsobu zajištění a podmínkách jejich skladování. V suchém stavu, bez přímého slunečního světla, při pokojové teplotě nebo v chladu a ve vhodných obalech vydrží stopy až několik let bez ohrožení jejich zpracovatelnosti a vypovídací hodnoty. Naopak vlhké, hnilobné prostředí, vysoká teplota a sluneční záření působí na vyhasínání biologické aktivity a biodegradaci stop.

Biologická zkoumání představují celý soubor na sobě nezávislých testů, z nichž každý spotřebuje část zkoumané stopy, a proto je nutno předem zvážit priority jednotlivých zkoušek. V kriminalistické praxi je vždy upřednostněna genetická ana­lýza, která umožňuje individuální identifikaci. Biologická zkoumání se přeruší v tom okamžiku, kdy by zbylý vzorek byl nedostatečný pro genetickou expertizu. Například u drobných skvrn krve se pouze specificky prokáže přítomnost krve, ale již se nebude prokazovat její původ (lidský vs. zvířecí), případně krevní skupinová vlastnost, kdyby se tím měla stopa zcela spotřebovat. Důvodem je skutečnost, že výstupem biologických zkoumání na všech úrovních je pouze druhová (skupinová) identifikace. Vyvstává tedy otázka, proč nedělat pří­mo genetické zkoumání zajištěných stop. Důvodů je několik. Především genetické zkoumání neurčí typ materiálu ve stopě (krev, sperma, sliny), ale v případě lidského materiálu stanoví pouze genetický profil osoby, který je ve všech tělních buňkách identický. Přesto typ biologické stopy představuje z hlediska vyšetřování trestných činů důležitou informaci. Například v případě znásilnění je často rozhodující, zda ve stopách byly přítomny sliny, nebo sperma, případně obojí. Rovněž v případech, kdy genetická analýza nestanoví profil DNA, není zřejmé, zda je to z důvodu absence lidského materiálu ve stopě, nebo v důsledku případné chyby při zpracování vzorku. Předcházející biologické zkoumání tak zajistí, že se geneticky zkoumá pouze prokazatelně lidský materiál. V neposlední řadě vyšetření většího množ­ství biologických stop, především zjištěním krevních skupinových vlastností v systému ABO(H), umožňuje geneticky zkoumat screeningový výběr reprezentativních vzorků, a tím šetřit celkové náklady na zkoumání.

3. Zpracování biologických stop

Zpracování biologických kriminalistických stop/vzorků se vykonává v přesně stanovené posloupnosti. Metodické postupy jsou zaměřeny na vyhledávání, detekci, zajišťování a prokázání biologických materiálů.

Nejprve je třeba stopu vyhledat, a to zejména tehdy, kdy je předloženo více příloh a stopy nejsou navíc zřetelně viditelné. Následně se prokazuje typ materiálu ve stopě, to znamená, zda se jedná o krev, sperma, sliny apod. Dále se prokazuje lidský nebo zvířecí původ, a to zejména imunologickou reakcí se specifickou protilátkou. Násle­dují doplňková vyšetření, např. stanovení krevních skupinových vlastností v systému ABO(H) a typu krve (těhotenská, menstruační apod.). Pro biologické zkoumání je nezbytné vyhodnotit také tzv. „sérologickou“ aktivitu podkladu, ze kterého byla stopa odebrána. Srovnávací materiály pro sérologické vyšetření jsou krev (pro krevní stopu) nebo sliny (pro stopy sekretů) relevantní živé osoby. U mrtvol se při pitvě odebírá nejméně degradovaný materiál, zejména zachovaná žilní krev, sval a kostní dřeň.

Výstupem biologické expertizy je zjištění:

• typu biologického materiálu ve stopě
• možné paralelní přítomnosti lidského a zvířecího materiálu
• sérologické aktivity lidského materiálů (krevních skupinových vlastností), případně dalších doplňkových informací
• relevantnosti stop pro genetickou analýzu

3.1. Vyhledání biologických stop

Biologické stopy in natura mohou být suché, vlhké anebo v tekuté formě, např. krev a moč. Většinou jsou viditelné, v některých případech mohou být „neviditelné“, tzv. latentní (např. krev na černé tkanině, sliny a sperma na světlém nebo pestrém podkla­du). Latentní stopy lze zviditelnit pomocí zdrojů světla s nastavitelnou vlnovou délkou (denní světlo, UV) v kombinaci se speciálními filtry. Lze jimi odhalit různé typy materiálů od daktyloskopických stop, přes vlasy, chlupy a vlákna, až po tělní tekutiny a fragmenty kostí.

Plošná či lokalizovaná detekce biologických stop v laboratoři, případně i na místě činu, se provádí pomocí různých typů biologických orientačních zkoušek, které musí být rychlé, jednoduché a hlavně nesmí spotřebovat materiál stopy a vykazovat falešně negativní výsledky. Nevýhodou orientačních zkoušek je to, že mají různou průkazní hodnotu a mohou poskytovat falešně pozitivní výsledek.

3.2. Dokumentace biologických stop

Biologické stopy se ihned po vyhledání označí, písemně a fotograficky zadokumentují. Popíše se jejich forma, velikost a lokalizace, stopa se vyfotografuje s měřítkem a číselným štítkem, popřípadě se u drobných stop přiloží ukazatel (papírová šipka).

Označení a zadokumentování krevní stopy na místě trestného činu.

Označení a zadokumentování nálezu neznámé tekutiny na místě trestného činu.

3.3. Zajišťování biologických stop pro laboratorní zpracování

Při zajišťování a následném zpracování biologických stop je nezbytné dodržovat pra­vidla zacházení s biologickým materiálem, a to zejména ochranu zdraví při práci s biologickým materiálem, protože hrozí vysoké nebezpečí sepse nebo nakažení se nebezpečnou nemocí.

Velké riziko při zajišťování biologických stop spočívá také v nebezpečí kontaminace stop irelevantním biologickým materiálem. K tomu může dojít přímým nebo nepřímým kontaktem při vyhledávání stop, jejich zajišťování, balení a transportu nebo při analýze. Proto je nezbytné se při práci s biologickým materiálem vyhnout dotyku stop chráněnou rukou a pracovat se stopami odděleně. Další riziko kontaminace představují biologické mikročástice z okolního prostředí. Vždy je třeba striktně dodržovat zásady stanovené manipulaci se stopami a pro jejich analýzu.

Zajištění stop se provádí v jednorázových rukavicích s ústní rouškou a s pokrývkou hlavy, případně i v ochranné kombinéze. Biologické stopy se vždy zajišťují sterilními nebo jednorázovými nástroji. Stopy, které nelze odebrat i s nosičem (např. krevní skvrny na podlaze, krevní stříkance na stěně), se zajistí stěrem na gázu, na speciální nebo vatové tampony, event. seškrábnutím z povrchnu předmětů do sáčků nebo obálek.

Biologické stopy se zajišťují pokud možno spolu s podkladovým materiálem. Důvodem je skutečnost, že podkladový materiál může ovlivnit sérologickou aktivitu stopy, a tedy i výsledky zkoumání.

3.4. Depozice stop

Biologické stopy musí být skladovány za stanovených podmínek. Vlhké stopy je nutné vysušit při pokojové teplotě a vyhnout se přímému slunečnímu záření. Mokré stopy se mohou uchovat chlazené a nebo zmražené. Suché stopy mohou být skladovány při pokojové teplotě s vyloučením přímého slunečního záření.

Nespotřebovaný biologický materiál je po expertize zlikvidován v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech.

4. Laboratorní zkoumání biologických stop - specifické zkoušky

Specifické zkoušky jednoznačně prokazují typ biologického materiálu, většinou však bez rozlišení lidského a zvířecího původu.

V následující fázi zkoumání je nutné určit původ stop, tj. rozlišit biologické stopy lidského a zvířecího původu. Pod pojmem druhová příslušnost se označuje určení původu živočišných bílkovin, které jsou přítomné ve vyšetřovaném materiálu. Diferenciace zvířecích bílkovin má své imunologické hranice, vycházející z rozsahu specifického spektra precipitačních sér a imunologické příbuznosti zvířat. Některá precipitační séra umožní rozlišit bílkovinu hovězí krve a hovězího mléka, bílkovinu psí, kočičí a koňskou, jiná pouze skupinu, do které může živočich patřit, např. jelen - srnec - daněk či koza - muflon, králík - zajíc, a konečně část precipitačních sér svým spektrem imunologicky překrývají celou skupinu zvířat, např. v případě séra anti-drůbežího.

Princip určení druhové příslušnosti biologických materiálů je založen na reakci známého diagnostika (precipitačního séra) s neznámou bílkovinou (imunoglobulinem) vyšetřovaného vzorku. Reakce je spojena s tvorbou bělavé amorfní sraženiny (precipitátu). V současné době je nejrozšířenější metoda elektroimunoprecipitační anebo imunodifuzní (Ouchterlony). Vyšetření krve, svalové tkáně, spermatu, poševního sekretu, plodové vody, kolostra a mateřského mléka obvykle nečiní potíže. Problematičtější je stanovení druhové příslušnosti potu, slin nebo moči, které mají nízký až téměř nulový obsah imunoglobulinů. Pozitivní reakce je v tomto případě založena na imunologických vlastnostech případných doprovodných materiálů (epitelie a krev). V současné době jsou dostupné komerční testy pro průkaz různého biologického materiálu lidského původu, které slouží ke specifickému průkaz slin, spermatu a moči a současně prokáží jejich lidský původ. V případě negativního výsledku již však nezodpoví, zda zkoumaný materiál je zvířecího původu, nebo se jedná o látku, která krev, sperma, sliny a moč připomíná pouze vizuálně.

V  poslední fázi biologických zkoumání jsou stopy lidského původu podrobeny podle charakteru případu „doplňkovým“ zkoumáním, jejichž cílem je materiál lidského původu blíže specifikovat. Tradičně se využívají sérologické metody zaměřené na určení souboru dědičných cévních vlastností, zejména stanovení krevních skupinových vlastností v systému ABO(H), případně v systémech MNSs, Lewis nebo Rh faktor. Tyto krevní systémy umožňují selekci (screening) stop podle krevních skupin. Významné je určení sérologické aktivity v tělních tekutinách, resp. vylučování krevních skupinových vlastností A, B, H do ejakulátu, slin, potu, slz apod. Lidé, kleří mají schopnost vylučovat svoji krevní skupinovou vlastnost do tělních tekutin, se označují jako vylučovatelé (sekretoři). V naší populaci tvoří vylučovatelé 80 % jedinců, zbývající část populace jsou nevylučovatelé (nonsekretoři), kteří tuto vlastnost postrádají. K dalším specifickým vyšetřením lidského materiálu patří např. stanovení typu krve (krev těhotenská, novorozenecká, menstruační), podrobné vyšetření vlastností vlasů apod.