Buněčná migrace

1. Úvod

Pohyb je jednou ze základních charakteristik života. Uvnitř buněk se stále něco pohybuje a také celé buňky, případně celé mnohobuněčné organismy, využívají pohyb k zajištění životních funkcí. Schopnost pohybu je nutná pro získávání potravy, pro únik před predátory a nebezpečnými vlivy prostředí i pro zajištění pohlavního rozmnožování. U mnohobuněčných organismů má pohyb buněk zásadní úlohu při vývoji tkání a orgánů, hojení ran nebo imunologické odpovědi.

Schopnost pohybu se vyskytuje napříč všemi říšemi – pohybují se bakterie, archaea i eukaryota. Během evoluce došlo k vývoji různých mechanismů pohybu v závislosti na mechanických vlastnostech buněk a jejich interakci s konkrétním prostředím. Bakterie používají bakteriální bičíky a pili, archea zvláštní bičíky zvané archaella, eukaryontní buňky využívají různé struktury založené na komponentách eukaryontního cytoskeletu.

V souvislosti s buněčnými pohyby se můžeme setkat s různými odbornými názvy.  Nejobecnějším pojmem je buněčná motilita,  zahrnující buněčné pohyby v nejširším slova smyslu, tj. pohyby struktur uvnitř buněk i pohyby celých buněk. Termín buněčná lokomoce se vztahuje k různým typům pohybů celých buněk, ať už za pomoci řasinek, bičíků nebo dalších způsobů pohybu. V rámci buněčné lokomoce existuje ještě pojem buněčná migrace, který je obvykle vyhrazen pro mezenchymální a améboidní pohyb eukaryontních buněk nebo jejich skupin v rámci mnohobuněčných organismů.

V tomto kurzu se nebudeme zabývat intracelulárními pohyby, ani pohyby bakterií a archaeí, ale soustředíme se na pohybové strategie eukaryontních buněk, a to hlavně buněk lidských. Kurz předpokládá základní znalost struktury a funkce eukaryontních buněk, zejména pak vědomosti o cytoskeletu. Využijete také znalosti o buněčné signalizaci (viz. samostatný e-learningový kurz) a o kultivaci buněk in vitro (které je věnováno praktické cvičení v rámci prvního semestru).